Deník

Tadadá

8. srpna 2017 v 20:31 | Aries
Můžu předstírat, že mezi tímto a mým posledním článkem neuběhlo něco přes rok?

Dnes mě o pauze v práci napadlo, zda můj "starý" blog vůbec existuje a co jsem na něj psala.. A tak jsem se začetla do mých starých článků a zpovědí..

Najednou mi došlo, že mi to moje psaní a svěřování strašně chybí.. I když to vlastně píšu jen sama pro sebe.

Za ten rok se toho stalo MOC - například už bydlím s E.
Ano, s E. o které jsem tu před rokem psala, že spolu chodíme a dostala jsem od ní kočku.

Uklízíme, vyklízíme

17. července 2016 v 19:50 | Aries
,,Změna je život."
Tak tuto větu si opakuji stále dokola poslední dobou. A proč? Protože když jsem se konečně po roce krásně usadila v práci a začala mít pocit, že po tom roce mám i o něčem přehled a něco vím, tak se budeme stěhovat. Náš krám zavírají. Takže teď krám budeme dva týdny vyklízet a chystat ho pro jinou firmu..

Práci budu mít stále stejnou, ale budu na jiném místě, s jinými lidmi. Další začátek.

Začátek..

Nutí mě to přemýšlet o tom, zda doopravdy nechci bydlet sama - jen s mojí kočkou.
Kdyby vyšel jeden konkrétní byt, neváhala bych a strašně bych chtěla. Jenže jak se znám, tak nebudu mít odvahu říct to své současné spolubydlící. Beru strašný ohled na druhé lidi. Až mě to někdy pěkně štve.


A tak nevím, zda mám doufat, ať ten byt vyjde.. asi ano. Asi si to hodně přeji.
Hlavně by mi ze současné výplaty zbylo více peněz a mohla bych šetřit. E mi řekla, že přece nic nutně nepotřebuji, ale co moje sny?

Možná toho chci moc..

Miluju ji.

27. června 2016 v 19:53 | Aries
A tak jsem to řekla nahlas a následující 3 vteřiny ticha byly nejdelší a nejstrašidelnější v mém životě..

Važte si toho

23. června 2016 v 8:52 | Aries
Právě se nacházím na terase v Chorvatsku. S mojí kamarádkou.
S kamarádkou, s kterou jsem prožila dětství a v podstatě i dospívání. Člověk, o kterém vím, že tu pro mě vždy bude.. naše cesty se na dlouho rozešly, ale poslední rok jsme se začaly opět vídat.
No, před měsícem mi zavolala, zda sní pojedu na dovolenou s rodiči, jako za starých časů.

Samozřejmě, že jsem nadšeně souhlasila.

Musím zdůraznit, že to je poprvé, co se s E nevidíme tak dlouho.
Jenže vedle mojí kamarádky nemám v podstatě právo, stěžovat si, že mi chybí a že se mi stýská.

Moje kamarádka má totiž přítele ve vězení.
A to mi věřte, že pokud jste to nezažili, tak si to nedokážete představit.
Návštěvy jednou měsíčně, po prohlídce, pod dohledem a bez doteků a intimností. Bude tam prý dva roky a ona na něj čeká. Zatím má za sebou měsíce čtyři a z jejího vyprávění je mi jasné, že mi ji to přijde jako věčnost.

Važte si lidí. Važte si společnosti a lásky.
Přátelství, společného času a doteku.
Važte si toho, co máte. Každé maličkosti.

Prosím.

Kdo má vymýšlet stále nadpis?

28. května 2016 v 21:48 | Aries
Den za dnem rychle ubíhá a pomalu se nám blíží léto. Plány? Nejsou.
Budou? Možná.


Často teď s Em mluvíme o stěhování a společném bydlení, i když to ještě stále není aktuální téma. Je to tak brzo, tak všechno rychlé.
Samozřejmě se mému osudu a štěstí nebráním.. Uvidíme, co přijde.
Uvidíme.
To řikám vždy. To své uvidíme..

Ale já vážně nevím co bude a neví to nikdo..
Moje spolubydlící si naštěstí našla práci, tak doufám, že tam bude šťastná a utáhne nájem. Taky doufám, že utáhnu nájem já. Haha.

Chtěla bych něco tvořit. Jenže nevím co.. Musím na to přijít.

Dnes jsem dočetla krásnou knížku - Podzimní příběh. Lesbická, kouzelná tématika. Doporučuji!

Asi mám depresi ze své existence a samoty doma..

Kočičí život

21. května 2016 v 9:49 | Aries
Je to náročné. A kdo tvrdí, že ne, tak svoji kočku už absolutně nezvládá! Haha.
Jsem hrdá kočičí máma, ale nastalo období, kdy jdu ráda do práce a oceňuji, že mi nikdo neleze po hlavě.

Byly jsme na veterinární prohlídce, u milé paní doktorky. (S E. bychom za ní klidně chodily denně a za sestřičkou klidně 2x. Vzájemně se radši hlídáme.)

Doktorka mi sdělila, že ji musím kapat do nosu. Výborně. Byl asi 2týdenní boj, aby si Bonnie nechala vytřít oči a přežily to obě dvě strany. Takže nová challenge - kapání do nosu. Dále mi dala pastu na odčervení, to už jsem se v duchu smála, že to bude opravdu záživný týden.. Tušila jsem správně.


Bonnie tedy zjistila, že po vytírání očí přijde kapání nosu, což snáší ještě mnohem hůř. Takže je to takový menší boj, kdy já jsem poškrábaná a ona uražená. A ještě odměněná pamlskem.


Moje středa tedy vypadala tak, že jsme vytřely očíčka a káply do nosu. Výborně Aries.

Poté přišlo na řadu odčervování. Chytla jsem Bonnie znovu a otevřela tlamičku. Na pohodářku jí tam dávám tu pastu, když v tom se mi Bonnie vysmekne, půlka pasty na její krk. Ohozený gauč. Ohozená já. Dobrá práce Aries. Tleskám.

Bonnie jsem tedy znovu odchytla, že ji vlhkými ubrousky otřu srst, protože jak je z části bílá, tak na sobě měla žlutý flek. Nešlo to. V duchu se pomodlím, a ptám se boha, zda si ze mě dělá srandu. Lehká ztráta zbývajících nervů.

Když jsem si tedy přiznala, že ji budu muset ještě vykoupat, hned jsem začala hledat na netu, jak na to. První rada - ostříhejte kotěti drápky. Modlím se k bohu/vesmíru znovu.

V koupelně jsem zjistila, že Bonnie se umýt opravdu nenechá, takže jsem nabírala vodu do ruky a to ji otírala o krk. Vše šlo v klidu, docela jsem to umyla, vysušila ji ručníkem a propustila na svobodu. Děkuji všem andělům, co při mě stáli.

Nastalo stádium usínáni, kdy vám začíná lézt na nervy i hlasité dýchání kočky, protože za ten den jste si prožila už opravdu dost. Prosím Bonnie, už si lehni a spi.

Hlasitá rána. Asi jako když vám do pokoje spadne bomba. Vyděšená kouknu z mé postele a zjistím, že Bonnie spadla i s krabicí z vysoké skříně. Volám ji jménem a modlím se za každé mňouknutí. Ticho.

S lehkým infarktem seběhnu schůdky a stále ji nevidím. Nakonec Bonnie vyleze z pod skříně a běží ke mě. Beru své dítě do náručí a omlouvám se ji i za věci, které jsem neudělala. Bála jsem se, že chtěla spáchat sebevraždu. V náručí hezky leží a nechá se utěšovat. Vše odpuštěno.

Půlnoc. Bonnie už se ze všeho vzpamatovala a rozhodla se, že si bude hrát s mými vlasy.
Mezi nenávistí a naprostou láskou je strašně tenká hranice.

..stejně ji minulu a za nic bych ji nevyměnila.
PS: Stále netuším, zda je tedy odčervená.

Kočičí/sataní máma

30. dubna 2016 v 19:02 | Aries
Moje 20. narozeniny jsou už za mnou a já si stejně přijdu, že mi je 15 a 26 zároveň. Je to vůbec možné?

Nastala moje další životní změna a to v podobě vysnšné kočičky. Jmenuje se Bonnie a je ze sataního sémě.
Fakt.

Vždy jsem svojí kočku chtěla a vždy jsem si to představovala jinak. Poslední dobou mi neskutečně drásá nervy, ale potom si hezky zaškrábe kde má a vyčůrá se do bedýnky a já si řikám, jak ji stejně miluju a vše odpuštěno, tralala.
Ne, mám ji doopravdy ráda, nebo ji spíš miluju a umazlila bych ji. Jenže je to samozřejmě kočka, kterou mám teprve dva týdny (teprve dva týdny mi je 20? Mě už to přijde jako věčnost) a mazlit se samozřejmě nenechá.
Takže když nastane ta situace, kdy mi lehne do klína, tak se samozřejmě klidně skoro hodinu nehnu, abych to nepřekazila.
Achjo, má mě omotanou kolem prstu.

Je to teď celkově složitěší, protože E. má pejska, takže nechci zanedbávat ani jedno zvířátko. Většinou to tedy vypadá, že jsem s mojí Bonnie, a když jde spát, tak se seberu a jdu ven na procházku. Máme v plánu je seznámit a doufáme, že se snesou a Easy Bonnie nesežere. Nebo naopak.. dobře, to asi pravděpodobné není.


S tím, jak utíká čas, se i neprodleně blíží šílené změny v práci, kterých se všichni bojíme. Pro mě to možná bude znamenat stěhování, nebo změnu spolubydlící. A i přes všechny problémy s dosavadní, nechci ani jedno. Protože mám okolí dost ráda a k E. to mám blízko.

Bonnie zrovna spí, takže mám příležitost zapojit různé kabely do notebooku a stáhnout fotky z foťáku, který jsem dostala k narozeninám a který tahám všude se sebou. Chci totiž hodně věcí a okamžiku zaznamenat a poté nechat vyvolat a polepit si vzpomínkami zeď. V praxi to vypadá, že fotím každou blbost. Haha.

Trošku jsem naštvaná sama na sebe, že nepíšu častěji, protože i tohle je pro mě zaznamenávání vzpomínek, ale prostě není čas. Ano, je to ohraná a smutná fráze v této době.

Mám neskutečné množství snů, které si chci ještě splnit! Ale hlavně mám neskutečnou radost z toho, kolik jsem si jich už splnila.. že jsem to dokázala.
Nebojte se toho.

Stárnu a stárnu

4. dubna 2016 v 18:44 | Aries
Jsem vážně zvědavá, jak to se mnou dopadne.
Momentálně nemůžu být šťastnější.

Jsou vždy ty chvíle, kdy si říkám, jak jsem šťastná, ale pak přijde ještě něco dalšího a já jsem ještě víc. A moc sama nevím, jak moc daleko to může zajít. Protože se to stále stupňuje..

Blíží se moje narozeniny, a už teď tuším, že to budou moje nejlepší narozeniny vůbec.
Nepochopíte.
Moje přítelkyně (už se nad tím slovem začínám zase rozplývat) mi koupila k narozeninám koťátko. Mít vlastní kočku je jeden z mých velkých snů. A ona se rozhodla, mi ho splnit. Já už kočku plánovala dlouho, dokonce jsem se už rozhodla, že půjdu na veletrh FOR PETS kde jsem si chtěla kočku vybrat a vybavení k tomu.
A právě proto, že jsem o tom začala tak mluvit a ona už pro mě koťátko měla dávno zařízené, tak mi radši prozradila, co na mě chystá.
Nemlužu se dočkat, až to maličké budu mít doma. Ještě si tak dva týdny počkám.
Hlavně musím nachystat celý pokoj, aby se ji tu něco nestalo.

Venku začíná být krásně a já první slunečné dny strávila doma pod peřinou, jelikož jsem byla nemocná (nebo stále ještě trochu jsem). V práci stále přemýšlím, že bych chtěla psát krátké recenze na knihy, ale nějak se k tomu nemohu dokopat. Už jsem se o to pokoušela, ale moc dlouho mi to tedy nevydrželo.
Achjo.

Vše je tak, jak má

22. března 2016 v 18:37 | Aries
%Jsem názoru, že se vše děje z nějakého důvodu.
Už jen nástup do mé aktuální práce odstartoval hromadu nových věcí a změn, bez kterých bych si to teď nedokázala představit. Od nových přátel, nové přítelkyně, až po bydlení v Praze.

Ano, už můžu nahlas říct, že mám přítelkyni. Jsem nejšťastnější..vážně.
Nejkrásnější na tom všem je, že se mnou doopravdy chce trávit čas a máme to k sobě kousek. Stále se toho nemůžu nabažit.

Další změna v mém životě je, že nám oznámili, že naše pobočka bude končit. Takže před sebou mám opět velké neznámo. Děsím se toho, i se na to těším zároveň. Určitě se to děje z nějakého důvodu. Dnes jsem Z. řekla, že jsme se možná měly jen potkat, a potom zase každá jít v práci svou cestou. Zatím spolu budeme stále bydlet. Ale uvidímě, co vše se může ještě změnit. Já chci u firmy zůstat a jen jít na jinou pobočku. Ona chce odejít úplně.. Myslím, že ji to prospěje. Protože teď tam prostě šťastná není a to je špatně.

Za zmíňku také stojí to, že na 99,99% si splním sen a pořídím si kočku. Majitel bytu mi to už schválil a teď už jen doopravdy záleží na mě, kdy si kočičku pořídím. Chtěla bych ji v dubnu, nějaké koťátko, jakoby k narozeninám. Na začátku dubna chci jít na veletrh For Pets a tam se podívat na vybavení, zda by tam nešlo sehnat za nějakou lepší cenu.
Těším se strašně moc!!

Březen?!

6. března 2016 v 11:44 | Aries
Ehm.. přijde mi celkem vtipné, že jsem se radovala z internetu, když na tom notebooku stejně skoro vůbec nejsem.
Možná mě to i trošku mrzí, že tolik nepíšu.

Zjistila jsem, že udržovat vztahy s kamarádkami, spolubydlící a s přítelkyní (??) a do toho všeho chodit ještě do práce,číst si, vařit, uklízet, nakupovat a snažit se neutratit celou výplatu (což je asi to nejhorší na tom všem) ..je docela náročné.
Je to neskutečná změna od mého předchozího života, kdy jsem šla a přišla ze školy, najedla se, četla a šla spát a takhle stále dokola.

Najednou mám být dospělá. A já si tak docela i přijdu.. A věřím, že většina mých kamarádů mi možná i závidí. Tu nezávislost na rodičích.

Hlavně si plním sny!
Naposledy jsem si splnila sen s dalším tetováním.. Vlastně jsem si nechala udělat rovnou dvě a to hned po Vánocích.
Mým dalším snem je kočka. A to se dnes rozhodne, zda ji vůbec budu moct v bytě mít, protože dnes má přijít na návštěvu majitel bytu. Bojím se už teď.

Ten čas strašně rychle utíká a budu si na to stěžovat vždycky!
S Em. už se známe přes 2 měsíce. A vidíme se skoro denně. Největší výhodou je to bydlení nedaleko od sebe.
Jsem za ní strašně ráda..

PS: Včera jsem se náhodou s kamarádkou dostala na koncert Simple plan. Byla to neskutečná bomba! Byly jsme tam s jedním pořadatelem, dostaly vstup zadarmo a dokonce jsme mohli i s kluky pokecat a vyfotit se. Největší srdcovka je pro mě písnička Perfect, kterou kluci dali na závěr. Když si vezmu, že před cca 5lety na ní tancovala první ploužák s klukem, do kterého jsem byla neskutečně zamilovaná.. ah.
Zároveň mi to připomnělo, co všechno prostě dokážou kontakty. A jak se bez nich v tomhle světě absolutně neobejdeme.


Welcome.

5. února 2016 v 12:04 | Aries
Nepochopím!
My máme po skoro 3měsících internet!
(Nevím, zda je to dobrá, nebo špatná věc. Aspoň jsem přečetka hromadu knih. Doslova.)

Zuzu už tady na mě kouká od stolu s pohledem ,,Tak ty už od toho notebooku nikdy nevstaneš.." a já zběsile píšu.
Skoro to už neumím. Stále chyby.

Co se za ty 3 měsíce stalo? Všechno.
Seznámila jsem se s Em. Jak jinak, než v záchvatu samoty na seznamce. Přišlo mi to opět jako zoufalý počin.. ale!
Bylo to zvláštní. Nejdříve jsem se ji bála napsat, až se nakonec ona ozvala mě. Osud.

Má psa a tak jsme šly asi po týdnu psaní na procházku. Zjistili jsme totiž, že od sebe bydlíme 8min pěšky. Osud.
A tak jsme šly ven a rozumněly si. Od té doby se scházíme skoro každý druhý den, nebo když je volná chvilka.
Byl to už měsíc, co se známe. Už došlo na polibky a doteky, ale nechci to uspěchat.

Stále se mi nechce věřit, že bych opět měla takové štěstí a hned na další první schůzce, po takové době, potkala hned někoho, kdo se pro mě stane důležitým člověkem.
I když jsem si stále dokola opakovala, že já prostě šťastná
budu!


A. jsem totálně odřízla, nemůžete být přítel s někým, koho jste stále milovali. Takže jsme bez kontaktu.. nevadí mi to. Urovnala jsem si věci v hlavě a dost mi to pomohlo.

Jsem šťastná. Doopravdy šťastná.
Mějte se rádi, myslete pozitivně a nikdy neztrácejte naději!

Všechno a nic.

14. listopadu 2015 v 19:50 | Aries
Tak bydlím v Praze. Zrovna sedím na starém zaprášeném gauči (na kterém se dělo bůhví co) a snažím se to všechno vstřebat. Nemáme ani internet. V podstatě nemáme skoro nic, kromě sporáku, pračky a koupelny. A také ovšem ten gauč!

Dneska byl stěhovací den s Tess a jejím přítelem (neskutečně mi pomohli s krabicemi do 3.patra bez výtahu). Teď jen čekám, až se má spolubydlící Zuzu vrátí z práce. Mám v plánu ji přivítat s pizzou, vínem a filmem. Prostě naše první společná noc! Ve vší počestnosti samozřejmě. I když v jedné posteli skončíme, ale jen kvůli tomu, že se první noc budeme bát každá spát ve svém pokoji.

Je to na druhou stranu strašně zvláštní. Pokaždé, když jsem si představovala stěhování do Prahy, byla v tom samozřejmě zahrnutá i A..
Jenže na jednou tu pro mě prostě není. Ano, stále na ní myslím. Stále ji mám v hlavě. A i když jsem si myslela, že se z toho dostanu lehce, není tomu tak.
Pořád o ní mluvím, pořád sní počítám do budoucnosti. Což je samozřejmě špatně.
Jenže kdyby se něco v jejím životě zásadně změnilo (škola/práce) tak bych o ni chtěla znovu bojovat. Jen z její strany tam asi už nic není. A ta naivní jsem tu stále já. Jako obvykle.

Před dvěma dny mi napsala ohledně kina, na kterém jsme stále domluvené a já jsem odhodlaná ten slib dodržet, protože to je aspoň nějaká záminka ji vidět. I když asi půjdeme i s její kamarádkou. Je mi to jedno.

Musí ji být jasné, že k ní stále chovám nějaké city. Ale nechci ji to dávat najevo, nechci ji tím ještě víc odrazovat. Vím, jak to vadilo mě, když jsem se s někým snažila být kamarádka a ten druhý na mě stále dorážel a fňukal. Nechci tak skončit.
Stejně ji nějakou takovou SMS napíšu, jak se znám. Před 20min jsem měla dost na mále ji napsat, ale místo toho jsem se rozhodla z toho zase vypsat. To mi pomáhá. Nebo alespoň doufám.

Netuším, co budu dělat, až ji uvidím. Co to ve mě vyvolá. Podle mě, ji vůbec nechybím, protože ona k životu nikdy nikoho nepotřebovala.

Chtěla bych, aby tu se mnou byla. Aby se mnou prožívala můj přesun do Prahy. Aby tu pro mě byla, když někomu chci jen tak napsat sms o něčem, co se mi právě stalo. Chci její dotyky a přítomnost. Její úsměv a její oči. Ten hladový pohled. Zvuk jejího dýchání, když "nečekaně" usnula u filmu, který ona sama vybrala. Chtěla bych její náruč. Slyšet její smích.

Chtěla bych všechno a zároveň vím, že nemůžu mít nic. Zase.

Opět ztracená?

6. listopadu 2015 v 21:31 | Aries
A tak po necelých 9měsících můžu zase svému "jménu" na blogu dělat čest.
Dnes jsme se rozešly s A..

Naneštěstí vše proběhlo v klidu. Jen je to prostě zvláštní. Strašně zvláštní.
Momentálně se teď nejvíc těším na stěhování do Prahy.
Budu bydlet se svojí kolegyní z práce. A myslím, že to bude nehorázná bomba.

S A. se chceme dál trošku vídat. Nechceme se vzájemně vyškrtnout z našich životů. Uvidíme.

Hlavně si musím uvědomit, že už je prostě konec.

Přečetla jsem "hromadu" knih. Ani nevím, zda se mi na všechny chtějí psát nějaké recenze. I když bych je ráda pro sebe napsala. Beru to jako takový můj literární deník.

Zjistila jsem, že mám naprosto úžasné přátele. Všichni při mě stojí, podporují mě a jsou tu pro mě snad kdykoliv. Vážně nevím, jak bych to beze všech tak "jednoduše" zvládla. Drželi mě nad vodou už asi měsíc, kdy se mi všechno začalo hroutit jak domeček z karet.

Celkově mi přijde, že je teď zvláštní období plné zvratů a rozvratů.
Snad vás to minulo..

8 měsíců

14. října 2015 v 22:42 | Aries
Sama moc dobře nechápu, že ta krize nastala až teď. Po 8 měsících.
V podstatě jsem s A. neměla ještě ani jednu hádku. Nějaká výměna názorů padla, ale nikdy ne brutální hádka a rozbroje na několik dnů.

Jenže A. se mi poslední dobou začala vzdalovat. A já nevěděla, čím to je, takže jsem automaticky začala hledat chyby na své straně, což bylo špatně.
Posledních několik týdnů, jsem se skoro denně trápila a hlavně brečela.

Začala pochybovat o tom, že už do mě není zamilovaná a že ta naše doba celkově pominula.
Upřímně, jsem s nikým nebyla tak dlouho. Tak dlouho, jsem nikoho nemilovala. A já jsem zamilovaná stále. Snad ještě víc. Jenže když vám to druhá strana neopětuje, nebo to aspoň nedává nijak najevo, je to strašně těžký. A hlavně. Je to strašné utrpení.

Pomáhala mi hlavně Tess a v práci Zuzule. Bez nich bych to už vůbec nezvládla.
Zuzule vždy pochopila situaci a hlavně na mě poznala, že jsem brečela a tak se zajímala.
Tess mě vždy dokázala uklidnit. Napsala mi takové věci, které mi doopravdy odkázaly otevřít oči.

Až dnes, po několika týdnech, z A. vypadlo "co se děje" nebo aspoň, že to není moje chyba.. Uklidnilo mě to, ale zároveň úplně nepotěšilo. Ale snad jsme našly prozatimní řešení a ze strany A. se vše zlepší.

Důležité je, že konečně něco řekla a já se přestanu trápit. Aspoň trochu.
Pomáhá mi, se z toho vypsat. A A. to snad pomůže také. Doufám.
Protože ji miluju a nedokážu si to jinak představit..


Knihobit - září 2015

5. října 2015 v 20:32 | Aries
Tak moc jsem se na ten balíček těšila!
(Kdo předem neví, o co jde ZDE je odkaz na stránku Knihobitu).


Tento Knihobit byl můj první! Znala jsem ho asi od července, ale až v září jsem si ho mohla sama dovolit.
Šla jsem si ho vyzvednout na Jindrišskou v Praze, takže jsem nemusela platit poštovné, což mi přijde super.
Při registraci vyplňujete profil, jaké knihy máte rádi a co byste například chtěli.
Do svého profilu jsem uvedla svůj profil na Goodreads.com, takže jsem doufala, že dostanu jednu z knih, které tam mám na wishlistě. A stalo se!


Součást balíčku (jak můžete vidět) je i časopis Reportér, špaldové bio krekry - které zrovna jím a jsou VYNIKAJÍCÍ!

Také malá záložka, přívěsek na krk, bloček na psaní/kreslení a průvodní dopis.
Kniha - Všechny malé zázraky

Rozhodně si objednám Knihobita další měsíc! Už teď se nemůžu dočkat!!

..a život jde dál

4. října 2015 v 15:30 | Aries
Tak se zas po týdnu ozývám.. Psaní mi strašně chybělo!
Pracovala jsem teď 12dnů v kuse bez volna a bylo toho na mě docela dost.
Prožila jsem si i vnitřní krizi s A., kdy jsem byla neskutečně na pochybách, co se mezi námi děje. Ale zase si vše jen moc zveličuji..

Stále hledám to prokleté bydlení v Praze. Už chci bydlet sama, bez rodičů! A ještě ke všemu se blíží svátky a bude to i v práci náročnější, takže nechci dojíždět. Vážně nechci.

Aspoň jsem začala zase pořádně číst. Někdy je vážně náročné, najít chvíli na knížku. Ale opět se do toho začínám dostávat. Tak aspoň něco se mění k lepšímu!

Včera jsem s A. měla takový společný den a byly jsme v kině na Labyrintu II..
Upřímně moc jsem si nepamatovala první díl, ale postupně se mi věci začaly vybavovat. A dost mě překvapilo, jakou z toho udělali zombie apokalypsu či co.. Nevím, zda se mám pouštět do čtení III. dílu. Trošku mě to láká, jak to dopadne.

Jinak se mi blíží druhá výplata a můj seznam věcí, co si potřebuji koupit se nijak nezmenšil. Spíš naopak.
Sakra.


Jinak už jsem si utvořila ikonku pro rubriku - Knihy. Takže ty mé malé recenze nevzdávám a plánuji to ještě pořádně rozjet. Bohužel mám ve čtení pořádny skluz. Snad se časem dostanu k novinkám.

Hlavně pozitivně

20. září 2015 v 12:38 | Aries
Tak mám týden u A. za sebou. Dopadlo to celkem dobře, docela i bez sporů a problémů.
Když nepočítám, že jsem čekala 30min večer v zimě před dveřmi, protože A. se nestihla vrátit z práce.
Nakonec mě ale nějaký pán pustil do baráku a A. do 2min. přijela také. Klasika.

V práci jsem se zmínila, že mě nebaví dojíždět do práce tu hodinu ráno, nebo 30min. když spím u A..
Chtěla bych vážně v Praze někde bydlet, mít lepší dostupnost a celkově být sama. No hned zpoza rohu na mě bafla kolegyně, že za sebe bude hledat náhradu do bytu, ke dvoum slečnám, které jsou strašně fajn a měla bych samostatný pokoj. A hlavně - do práce bych to měla 15min. metrem. Ach ta představa.
Uvidíme, jak to dopadne, aspoň nějaká dobrá zpráva pro mě, za poslední dobu.

Zrovna čekám, až ke mě přijede Tess. Pozvala jsem ji na oběd a hlavně mi psala, že na jedné sponzorské party dostaly hráčky telefon (what?) a že ona dobrý telefon má, tak že by mi ho dala. Tak to jede se mnou probrat a vyřešit. Už se na ní těším. Také se blíží její narozeniny, což znamená, že bych se konečně měla dokopat ke koupi dárku. Snad tento týden.

Mám rozečtené Temné kouty, tak se už teď těším, až na ně budu psát recenzi - nebo spíš takové shrnutí.

Zvláštnosti nad zvlášnosti

15. září 2015 v 9:59 | Aries
Je zvláštní, ležet u A. v posteli a psát na svém notebooku.
Ale tento týden u A. trávím celý. Tím stylem, že A. ve 21h jde do práce a vrátí se v 7h ráno a já z práce přijedu kolem 21.30 a ve 12h v poledne jdu do práce znovu. Takže ji možná tak uvidím ráno, když se budu oblíkat a odcházet z bytu. Yeey.

Ale má to i pozitivní stránky - nemusím dojíždět do práce z domova, když mám odpolední.
Včera jsem byla na posezení v "hospodské kavárně" s novými kolegy z práce a bylo to strašně fajn! Jsem z toho nadšená, že jsem je poznala zase blíže.. i když to spíš byla rozlučka s jednou kolegyní, která odjíždí do Anglie.
Stále mi je nejblíže Z. s kterou jsem v kontaktu i mimo práci, ale ostatní byli také v pohodě.

Už jsem 2x potkala svojí "bývalou přítelkyni" v okruhu své nové práce. Proto jsem na to místo trošku nechtěla, ale později jsem to začala brát jako takovou životní zkoušku.
Viděly jsme se 2x a pokaždé to bylo trapné a ignorovaly se. Doufám, že ji došlo, že tam pracuji a přestane tam chodit..

Už se těším, až rozečtu dočtu další knihu a budu moct psát recenzi. Ta první mě dost bavila, i když jsem ji kvůli internetu a notebooku psala asi 3x!
Za chvilku jdu zase do práce a chtěla jsem se ještě trošku prospat.. sakra.

10.9.2015

10. září 2015 v 21:39 | Aries
Přestala mi fungovat fantazie na nadpisy. Né, že bych ji asi někdy měla..

Děje se mi toho v životě hodně.
Přišla mi moje první výplata z práce (pouze za 8dní) ale i tak z ní mám radost.

Vztah s A. už nehrotím tolik jako dříve, mám v hlavě i hromadu jiných myšlenek, než ji "hlídat" a viset na mobilu, kdy mi zase napíše. Protože stejně nenapíše.. nazvala bych to, že náš vztah je dost volný. Ji to tak vyhovuje a mě to začíná vyhovovat také.

V práci mám super kolegy, hlavně Z. s kterou si rozumím asi nejvíce, protože je mi nejblíže s věkem a obě máme docela stejný humor. Je jediná, s kterou jsem si vyměnila nějaký kontakt a ráda v práci vyhledávám její společnost, abych se neunudila.

Opět stále častěji přemýšlím o odstěhování od rodičů. Ano, už tu o tom nějaké výkřiky byly, ale sešlo z toho.. Teď se ta myšlenka opět dostává do hry, protože v práci mám dlouhý a krátký týden a dojíždět z domova se mi nechce. A u mé sestry se asi bez hádek bydlet nedá. Takže prozatím spím občas u A. občas u ségry a hlavně doma.. a to už nechci.
Tak doufám, že to nějak dopadne s Tess.
Sakra, vážně se mi v té práci líbí a chodím tam ráda.

Zářím v září

5. září 2015 v 14:25 | Aries
Upřímně? Mám se neskutečně dobře..

Nová práce - v které se mi neskutečně líbí a baví mě!
Vztah, který už je delší jak půl roku a sama tomu stále nemůžu věřit.
A od toho se tak nějak odvíjí všechno. Jediné co mě mrzí je, že nemám dostatek času na své psaní a malování.

Byla jsem v práci 12dnů v kuse a až teď jsem se dostala domů a k notebooku. A že jsem chtěla psát hodně!
Celé dny jsem lítala mezi prací a mezi postelí u A. nebo u ségry, až mi z toho samotné začalo trošku hrabat.

Moje tělo už si na práci zvyklo, nejsem tolik ve stresu z lidí a moji kolegové jsou také hodně super!
Několik mých přátel už mě v práci navštívilo, tak aspoň tak jsem se s nimi mohla vidět. Dost mě to potěšilo.

Piercing v pupíku vypadá dobře, hezky se hojí a to, že si tak nějak držím postavu na 65kg mě těší také.
Dnes mě po dlouhé době viděla babička (babička, co mi vždy řikala, ať se s jídlem hlídám...) a začala do mě hustit, ať to s hubnutím nepřeháním, že se ztrácím.

Mě to tak opravdu nepřijde. Není nad to, cítit se dobře ve svém vlastním těle.

Co se týče blogu, možná s ním budu mít i jiné záměry, než doposud, kdy sloužil hlavně jako můj deník.
Uvidíme, jak to všechno půjde.

6 měsíců

14. srpna 2015 v 21:13 | Aries
6 měsíců s A..

Už můžu říct, že jsme spolu půl rok a pro mě to dost znamená.
Nejdelší vztah vůbec.

Ale nechci tu (opět) básnit o
A..

Přemýšlela jsem nad tím, zda ji neprozradím adresu tohoto blogu. Ona ví, že mám blog, a neříkala bych jí to proto, aby em chodila, protože by sem stejně asi nechodila. Spíš jako projev důvěry.
Ale nakonec jsem tak neudělala, protože bych tady potom nemohla psát asi tak
otevřeně.


No, největší změnou pro mě bude práce. Ale těším se na to!
Začínám už příští čtvrtek a jsem doopravdy zvědavá, jak to zvládnu. Dělá mi problém jít takhle do nových věcí.
Snad to dobře dopadne a nevyhodí mě ještě ve zkušební době.

Ještě uvidíme!

12. srpna 2015 v 20:50 | Aries
Jo jasný, bála jsem se zbytečně! Jak jinak!


Byla jsem teď s A. dva dny a nic se mezi námi nezměnilo. Uf.
Všechno se tak nějak napravilo. V mém životě.

Když jsme s A. odcházely v pondělí večer z bytu (na Prague Pride zahájení na Střelecký ostrov v Praze), letmo jsem si ještě zkontrolovala email. A světe div se!
Po tom pohovoru mě přijali a teď už jen lékařská vyšetření, podepsat smlouvu a mám práci!

A. byla skoro víc nadšená, než já. Ale já už se také moc těším, konečně se nebudu válet jen doma.
(Já vím, budu na to ještě ráda vzpomínat.)
Jsem zvědavá, jak to s A. budeme zvládat, protože ona do práce chodí taky, do toho bude mít ještě školu (na kterou se snad nevykašle) a já už budu mít taky práci, takže myslím, že budeme rády, když se uvidíme o víkendu.
Ale prý to zvládneme. Snad.

Mrzí mě, že o víkendu nepůjdu na Prague Pride průvod Prahou. Těšila jsem se na to, že tak nějak "oslavíme" ten náš půl rok, ale máme rodinnou událost. Tak si to A. užije se svými
kamarádkami.


Moc nechápu, jak to dělám, ale mám pocit, že jakmile už přestanu doufat, že něco vyjde, najednou se mi svět zase obrátí vzhůru nohama a přijde to dobré. Nesmím to zakřiknout
.

Vítejte pochybnosti

9. srpna 2015 v 20:17 | Aries
Znáte takový ten pocit, kdy někoho dlouho nevidíte, jste s ním minimálně v kontaktu a nakonec už i potřebujete připomenout, jak moc vám chybí?
Nechápu, co se to se mnou děje, je mi do breku.
Ale A. už jsem přes 20dní neviděla. První týden mě drželi při životě večerní telefonáty, které ovšem byly během 2min. vyřízené a mohla jsem zas čekat den na další.
A tak to šlo, den za dnem.

Po tom týdnu už jsem zahazovala telefon a na telefonáty v podstatě ani moc nečekala, vždy jsme je brala jako překvapení, že se mi znovu ozvala. A když byl telefonát delší než 5min. byl to pro mě už zázrak.
Ale dalo se to pochopit, byla na táboře, měla povinosti.

Jen jsem doufala, že se na mě bude těšit. Nebo že to dá aspoň najevo. Ale teď, když jsem jí volala, jen jsem se zeptala, v kolik hodin a potom jsem řekla ahoj. Doufala jsem, že bude nějaká reakce, že si všimne, že tohle u mě není normální. Ale nic.
Měla bych se naučit, že nemůžu počítat s tím, že lidé pochopí moje náznaky.

A teď ležím v posteli a snažím si to nějak urovnat v hlavě. Potřebuji ji mít znovu u sebe a připomenout to, co jsem měla předtím a co mi bylo tak dlouho odpíráno.. až jsem to zahrabala nějak hluboko do ústraní, abych ty dny bez ní zvládla.

Jen mi přijde tak strašně chladná. Tak strašně moc.
A mě je z toho děsně.. bojím se.

Stále mám naději

8. srpna 2015 v 11:38 | Aries
Nakonec se přece jenom něco povedlo!

Momentálně ležím v posteli a koukám se shora na svůj piercing v pupíku. Bolí to.
Ano, kanylu jsem sehnala!
A paradoxně vedle Václavského náměstí, ve Vodičkové, kde jsem předtím prolezla všechny lékárny. Takže kdyby někdo sháněl kanylu v lékárně, tak na to se rovnou vykašlete a zajděte si rovnou do Euro Tattoo Supply, což je obchod pro velkoobchody i maloobchody s jehlami a vším potřebným na tetování. Jsou tam moc milí a neměli problém mi prodat jednu kanylu.
Šperky do pupíku jsem si koupila na Crazy Factory, kde za málo peněz budete mít hooodně šperků. Nakupovala jsem tam i piercingy do nosu.
Průběh toho vpichu vám snad ani popisovat nebudu, bolelo to rozhodně víc, než piercing v nose. Ale pro krásu se musí něco přetrpět!

Odpoledne předtím jsem byla na pohovoru do mé, dá se říct, vysněné práce. Nebo spíš dlouho chtěné práce. A měli se mi ozvat včera, zda tedy ano nebo ne. Zatím stále nic. Tak jsem trošku na pochybách, ale snad to nějak dopadne.

Dnes se vrací domů A., tak ji snad brzo po 20dnech uvidím. Plánuji pro ni něco namalovat do nového bytu. Tak snad to nějak dopadne.
To, že v těchto vedrech naprosto umírám nemusím asi ani zmiňovat nijak výrazně. Jsem celou dobu jen v pokoji a koukám na seriály při zapnutém větráku. Stihla jsem zkouknout celé Suits a teď si vybírám další oběť.

Snad brzo budu mít tu práci, protože už mě to doma přestává bavit a potřebuji peníze. Jak jinak.

Všechno za kanylu!

1. srpna 2015 v 21:08 | Aries
Tak jsem zas došla k jednomu (hloupému) rozhodnutí - si ten piercing do pupíku vážně nechat píchnout.
Rozhodla jsem se ušetřit 600kč a jít za mojí sousedkou, která byla zdravotní sestra a má praxi ohledně piercingů. Odpověď zněla - sežeň si kanylu, a já ti to píchnu. Je totiž těhotná a tak do práce nechodí.

Začala jsem tedy pátrat na internetu, kde a jakou kanylu sehnat a tak dále. Prostě o tom něco vědět.
Na několik forech jsem se dočetla, že v pohodě v lékárně.

Netuším tedy, co hlavní město Praha má za prokleté lékárny, ale ve 3 z 15 měli pouze jehlu a kanyly prostě nevedou!

Když už jsem se začala i ptát, zda je normální, aby toto zboží vůbec neměli, odkázali mě na nemocniční lékárny. Poblíž jsem měla jednu, na Karláku. Přijdu tam a na dveřích napsáno, že klinika zavřena a spolu s ní i lékárna.. Jak typické.

To už mě dorazilo a jela jsem načuřená domů.
Ten piercing jsem chtěla píchnout už zítra. Kulové.


A. se ještě stále nevrátila a já mám ještě týden bez ní předemnou. Začíná se mi fakt stýskat.
Jehlu asi budu muset objednat přes internet. Přišla jsem si jak nějaký feťák. Sestra mi řekla, ať jdu do nějakého centra, kde jim vyměňují špinavé jehly a stříkačky za čisté. Haha Schwester.

 
 

Reklama