Září 2015

Hlavně pozitivně

20. září 2015 v 12:38 | Aries |  Deník
Tak mám týden u A. za sebou. Dopadlo to celkem dobře, docela i bez sporů a problémů.
Když nepočítám, že jsem čekala 30min večer v zimě před dveřmi, protože A. se nestihla vrátit z práce.
Nakonec mě ale nějaký pán pustil do baráku a A. do 2min. přijela také. Klasika.

V práci jsem se zmínila, že mě nebaví dojíždět do práce tu hodinu ráno, nebo 30min. když spím u A..
Chtěla bych vážně v Praze někde bydlet, mít lepší dostupnost a celkově být sama. No hned zpoza rohu na mě bafla kolegyně, že za sebe bude hledat náhradu do bytu, ke dvoum slečnám, které jsou strašně fajn a měla bych samostatný pokoj. A hlavně - do práce bych to měla 15min. metrem. Ach ta představa.
Uvidíme, jak to dopadne, aspoň nějaká dobrá zpráva pro mě, za poslední dobu.

Zrovna čekám, až ke mě přijede Tess. Pozvala jsem ji na oběd a hlavně mi psala, že na jedné sponzorské party dostaly hráčky telefon (what?) a že ona dobrý telefon má, tak že by mi ho dala. Tak to jede se mnou probrat a vyřešit. Už se na ní těším. Také se blíží její narozeniny, což znamená, že bych se konečně měla dokopat ke koupi dárku. Snad tento týden.

Mám rozečtené Temné kouty, tak se už teď těším, až na ně budu psát recenzi - nebo spíš takové shrnutí.

Zvláštnosti nad zvlášnosti

15. září 2015 v 9:59 | Aries |  Deník
Je zvláštní, ležet u A. v posteli a psát na svém notebooku.
Ale tento týden u A. trávím celý. Tím stylem, že A. ve 21h jde do práce a vrátí se v 7h ráno a já z práce přijedu kolem 21.30 a ve 12h v poledne jdu do práce znovu. Takže ji možná tak uvidím ráno, když se budu oblíkat a odcházet z bytu. Yeey.

Ale má to i pozitivní stránky - nemusím dojíždět do práce z domova, když mám odpolední.
Včera jsem byla na posezení v "hospodské kavárně" s novými kolegy z práce a bylo to strašně fajn! Jsem z toho nadšená, že jsem je poznala zase blíže.. i když to spíš byla rozlučka s jednou kolegyní, která odjíždí do Anglie.
Stále mi je nejblíže Z. s kterou jsem v kontaktu i mimo práci, ale ostatní byli také v pohodě.

Už jsem 2x potkala svojí "bývalou přítelkyni" v okruhu své nové práce. Proto jsem na to místo trošku nechtěla, ale později jsem to začala brát jako takovou životní zkoušku.
Viděly jsme se 2x a pokaždé to bylo trapné a ignorovaly se. Doufám, že ji došlo, že tam pracuji a přestane tam chodit..

Už se těším, až rozečtu dočtu další knihu a budu moct psát recenzi. Ta první mě dost bavila, i když jsem ji kvůli internetu a notebooku psala asi 3x!
Za chvilku jdu zase do práce a chtěla jsem se ještě trošku prospat.. sakra.

Manželovo tajemství - Liane Moriarty

13. září 2015 v 9:01 | Aries |  Knihy
,,Představte si, že najdete dopis, který vám manžel napsal s tím, že jej máte otevřít až po jeho smrti. Představte si, že dopis obsahuje jeho nejtemnější tajemství - takové, jaké může zničit nejen život, který jste společně vybudovali, ale i životy druhých. Představte si tedy, že jste narazila na takový dopis, ale váš manžel stále žije. Otevřete obálku? A právě před touto volbou nyní stojí Cecilia. Je úspěšná v práci, oblíbená mezi přáteli, má krásnou rodinu. Všechno do sebe dokonale zapadá. Pak ale náhodou najde to, co najít neměla..."
Autorka: Liane Moriarty
Rok vydání:
2014
Počet stran: 392

V knize samotné se postupně seznamujeme s životy Cecilie, Tess a Rachel.
Děj začíná příběhem Cecilie, úspěšné podnikatelky, který má spořádaný život, perfektní rodinu a manžela. Její dokonalý život se ji rozpadá ve chvíli, kdy nalézá dopis na půdě od jejího manžela, určený pro ni. Avšak má ho otevřít až po jeho smrti. Což samozřejmě nedodrží..
Tess má fungující rodinu, milujícího manžela a úžasného syna Liama. Její nejlepší kamarádkou je sestřenice Felicity s kterou, společně se svým manželem, založili firmu a všichni žijí tak trochu na hromádce, protože spolu tráví všechen čas v práci. S Tess se seznamujeme ve chvíli, kdy se dozvídá, že její manžel se do Felicity zamiloval. Odjíždí tedy do Sydney za svojí matkou..
Rachel je postarší dáma, která před cca 20lety přišla o dceru Jaine - vraždou, která se nikdy neobjasnila. V jejím životě ji tedy zbyl už jen syn a jeho rodina. Hlavně svého synovce Jacoba miluje celým svým srdcem, proto je pro ni velkou ránou, když zjišťuje, že syn společně s rodinou bude stěhovat do New Yorku.
Celkový děj se odehrává v době výročí Jaininy vraždy. V Sydney se setkává Tess, Ceciie a Rachel a jejich životy jsou až nečekaně propletené.

Na začátku se mi kniha četla dost těžko. Byla jsem zmatená a nemohla jsem se zorientovat v jednotlivých příbězích. Po cca 50 stranách jsem se zorientovala a kniha mě začala dost bavit. Tajemství začala pomalu vyplouvat napovrch. Líbil se mi autorčin nápad s tajemným dopisem, který změnil naprosto všechno.
Rozhodně si chci od autorky přečíst i její další knihy. (Na co Alice zapomněla, Sedmilhářky)

Mé hodnocení: 7/10
(Hodnocení z databazeknih.cz - 84%)

10.9.2015

10. září 2015 v 21:39 | Aries |  Deník
Přestala mi fungovat fantazie na nadpisy. Né, že bych ji asi někdy měla..

Děje se mi toho v životě hodně.
Přišla mi moje první výplata z práce (pouze za 8dní) ale i tak z ní mám radost.

Vztah s A. už nehrotím tolik jako dříve, mám v hlavě i hromadu jiných myšlenek, než ji "hlídat" a viset na mobilu, kdy mi zase napíše. Protože stejně nenapíše.. nazvala bych to, že náš vztah je dost volný. Ji to tak vyhovuje a mě to začíná vyhovovat také.

V práci mám super kolegy, hlavně Z. s kterou si rozumím asi nejvíce, protože je mi nejblíže s věkem a obě máme docela stejný humor. Je jediná, s kterou jsem si vyměnila nějaký kontakt a ráda v práci vyhledávám její společnost, abych se neunudila.

Opět stále častěji přemýšlím o odstěhování od rodičů. Ano, už tu o tom nějaké výkřiky byly, ale sešlo z toho.. Teď se ta myšlenka opět dostává do hry, protože v práci mám dlouhý a krátký týden a dojíždět z domova se mi nechce. A u mé sestry se asi bez hádek bydlet nedá. Takže prozatím spím občas u A. občas u ségry a hlavně doma.. a to už nechci.
Tak doufám, že to nějak dopadne s Tess.
Sakra, vážně se mi v té práci líbí a chodím tam ráda.

Zářím v září

5. září 2015 v 14:25 | Aries |  Deník
Upřímně? Mám se neskutečně dobře..

Nová práce - v které se mi neskutečně líbí a baví mě!
Vztah, který už je delší jak půl roku a sama tomu stále nemůžu věřit.
A od toho se tak nějak odvíjí všechno. Jediné co mě mrzí je, že nemám dostatek času na své psaní a malování.

Byla jsem v práci 12dnů v kuse a až teď jsem se dostala domů a k notebooku. A že jsem chtěla psát hodně!
Celé dny jsem lítala mezi prací a mezi postelí u A. nebo u ségry, až mi z toho samotné začalo trošku hrabat.

Moje tělo už si na práci zvyklo, nejsem tolik ve stresu z lidí a moji kolegové jsou také hodně super!
Několik mých přátel už mě v práci navštívilo, tak aspoň tak jsem se s nimi mohla vidět. Dost mě to potěšilo.

Piercing v pupíku vypadá dobře, hezky se hojí a to, že si tak nějak držím postavu na 65kg mě těší také.
Dnes mě po dlouhé době viděla babička (babička, co mi vždy řikala, ať se s jídlem hlídám...) a začala do mě hustit, ať to s hubnutím nepřeháním, že se ztrácím.

Mě to tak opravdu nepřijde. Není nad to, cítit se dobře ve svém vlastním těle.

Co se týče blogu, možná s ním budu mít i jiné záměry, než doposud, kdy sloužil hlavně jako můj deník.
Uvidíme, jak to všechno půjde.