Vítejte pochybnosti

9. srpna 2015 v 20:17 | Aries |  Deník
Znáte takový ten pocit, kdy někoho dlouho nevidíte, jste s ním minimálně v kontaktu a nakonec už i potřebujete připomenout, jak moc vám chybí?
Nechápu, co se to se mnou děje, je mi do breku.
Ale A. už jsem přes 20dní neviděla. První týden mě drželi při životě večerní telefonáty, které ovšem byly během 2min. vyřízené a mohla jsem zas čekat den na další.
A tak to šlo, den za dnem.

Po tom týdnu už jsem zahazovala telefon a na telefonáty v podstatě ani moc nečekala, vždy jsme je brala jako překvapení, že se mi znovu ozvala. A když byl telefonát delší než 5min. byl to pro mě už zázrak.
Ale dalo se to pochopit, byla na táboře, měla povinosti.

Jen jsem doufala, že se na mě bude těšit. Nebo že to dá aspoň najevo. Ale teď, když jsem jí volala, jen jsem se zeptala, v kolik hodin a potom jsem řekla ahoj. Doufala jsem, že bude nějaká reakce, že si všimne, že tohle u mě není normální. Ale nic.
Měla bych se naučit, že nemůžu počítat s tím, že lidé pochopí moje náznaky.

A teď ležím v posteli a snažím si to nějak urovnat v hlavě. Potřebuji ji mít znovu u sebe a připomenout to, co jsem měla předtím a co mi bylo tak dlouho odpíráno.. až jsem to zahrabala nějak hluboko do ústraní, abych ty dny bez ní zvládla.

Jen mi přijde tak strašně chladná. Tak strašně moc.
A mě je z toho děsně.. bojím se.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama