Srpen 2015

6 měsíců

14. srpna 2015 v 21:13 | Aries |  Deník
6 měsíců s A..

Už můžu říct, že jsme spolu půl rok a pro mě to dost znamená.
Nejdelší vztah vůbec.

Ale nechci tu (opět) básnit o
A..

Přemýšlela jsem nad tím, zda ji neprozradím adresu tohoto blogu. Ona ví, že mám blog, a neříkala bych jí to proto, aby em chodila, protože by sem stejně asi nechodila. Spíš jako projev důvěry.
Ale nakonec jsem tak neudělala, protože bych tady potom nemohla psát asi tak
otevřeně.


No, největší změnou pro mě bude práce. Ale těším se na to!
Začínám už příští čtvrtek a jsem doopravdy zvědavá, jak to zvládnu. Dělá mi problém jít takhle do nových věcí.
Snad to dobře dopadne a nevyhodí mě ještě ve zkušební době.

Ještě uvidíme!

12. srpna 2015 v 20:50 | Aries |  Deník
Jo jasný, bála jsem se zbytečně! Jak jinak!


Byla jsem teď s A. dva dny a nic se mezi námi nezměnilo. Uf.
Všechno se tak nějak napravilo. V mém životě.

Když jsme s A. odcházely v pondělí večer z bytu (na Prague Pride zahájení na Střelecký ostrov v Praze), letmo jsem si ještě zkontrolovala email. A světe div se!
Po tom pohovoru mě přijali a teď už jen lékařská vyšetření, podepsat smlouvu a mám práci!

A. byla skoro víc nadšená, než já. Ale já už se také moc těším, konečně se nebudu válet jen doma.
(Já vím, budu na to ještě ráda vzpomínat.)
Jsem zvědavá, jak to s A. budeme zvládat, protože ona do práce chodí taky, do toho bude mít ještě školu (na kterou se snad nevykašle) a já už budu mít taky práci, takže myslím, že budeme rády, když se uvidíme o víkendu.
Ale prý to zvládneme. Snad.

Mrzí mě, že o víkendu nepůjdu na Prague Pride průvod Prahou. Těšila jsem se na to, že tak nějak "oslavíme" ten náš půl rok, ale máme rodinnou událost. Tak si to A. užije se svými
kamarádkami.


Moc nechápu, jak to dělám, ale mám pocit, že jakmile už přestanu doufat, že něco vyjde, najednou se mi svět zase obrátí vzhůru nohama a přijde to dobré. Nesmím to zakřiknout
.

Vítejte pochybnosti

9. srpna 2015 v 20:17 | Aries |  Deník
Znáte takový ten pocit, kdy někoho dlouho nevidíte, jste s ním minimálně v kontaktu a nakonec už i potřebujete připomenout, jak moc vám chybí?
Nechápu, co se to se mnou děje, je mi do breku.
Ale A. už jsem přes 20dní neviděla. První týden mě drželi při životě večerní telefonáty, které ovšem byly během 2min. vyřízené a mohla jsem zas čekat den na další.
A tak to šlo, den za dnem.

Po tom týdnu už jsem zahazovala telefon a na telefonáty v podstatě ani moc nečekala, vždy jsme je brala jako překvapení, že se mi znovu ozvala. A když byl telefonát delší než 5min. byl to pro mě už zázrak.
Ale dalo se to pochopit, byla na táboře, měla povinosti.

Jen jsem doufala, že se na mě bude těšit. Nebo že to dá aspoň najevo. Ale teď, když jsem jí volala, jen jsem se zeptala, v kolik hodin a potom jsem řekla ahoj. Doufala jsem, že bude nějaká reakce, že si všimne, že tohle u mě není normální. Ale nic.
Měla bych se naučit, že nemůžu počítat s tím, že lidé pochopí moje náznaky.

A teď ležím v posteli a snažím si to nějak urovnat v hlavě. Potřebuji ji mít znovu u sebe a připomenout to, co jsem měla předtím a co mi bylo tak dlouho odpíráno.. až jsem to zahrabala nějak hluboko do ústraní, abych ty dny bez ní zvládla.

Jen mi přijde tak strašně chladná. Tak strašně moc.
A mě je z toho děsně.. bojím se.

Stále mám naději

8. srpna 2015 v 11:38 | Aries |  Deník
Nakonec se přece jenom něco povedlo!

Momentálně ležím v posteli a koukám se shora na svůj piercing v pupíku. Bolí to.
Ano, kanylu jsem sehnala!
A paradoxně vedle Václavského náměstí, ve Vodičkové, kde jsem předtím prolezla všechny lékárny. Takže kdyby někdo sháněl kanylu v lékárně, tak na to se rovnou vykašlete a zajděte si rovnou do Euro Tattoo Supply, což je obchod pro velkoobchody i maloobchody s jehlami a vším potřebným na tetování. Jsou tam moc milí a neměli problém mi prodat jednu kanylu.
Šperky do pupíku jsem si koupila na Crazy Factory, kde za málo peněz budete mít hooodně šperků. Nakupovala jsem tam i piercingy do nosu.
Průběh toho vpichu vám snad ani popisovat nebudu, bolelo to rozhodně víc, než piercing v nose. Ale pro krásu se musí něco přetrpět!

Odpoledne předtím jsem byla na pohovoru do mé, dá se říct, vysněné práce. Nebo spíš dlouho chtěné práce. A měli se mi ozvat včera, zda tedy ano nebo ne. Zatím stále nic. Tak jsem trošku na pochybách, ale snad to nějak dopadne.

Dnes se vrací domů A., tak ji snad brzo po 20dnech uvidím. Plánuji pro ni něco namalovat do nového bytu. Tak snad to nějak dopadne.
To, že v těchto vedrech naprosto umírám nemusím asi ani zmiňovat nijak výrazně. Jsem celou dobu jen v pokoji a koukám na seriály při zapnutém větráku. Stihla jsem zkouknout celé Suits a teď si vybírám další oběť.

Snad brzo budu mít tu práci, protože už mě to doma přestává bavit a potřebuji peníze. Jak jinak.


Všechno za kanylu!

1. srpna 2015 v 21:08 | Aries |  Deník
Tak jsem zas došla k jednomu (hloupému) rozhodnutí - si ten piercing do pupíku vážně nechat píchnout.
Rozhodla jsem se ušetřit 600kč a jít za mojí sousedkou, která byla zdravotní sestra a má praxi ohledně piercingů. Odpověď zněla - sežeň si kanylu, a já ti to píchnu. Je totiž těhotná a tak do práce nechodí.

Začala jsem tedy pátrat na internetu, kde a jakou kanylu sehnat a tak dále. Prostě o tom něco vědět.
Na několik forech jsem se dočetla, že v pohodě v lékárně.

Netuším tedy, co hlavní město Praha má za prokleté lékárny, ale ve 3 z 15 měli pouze jehlu a kanyly prostě nevedou!

Když už jsem se začala i ptát, zda je normální, aby toto zboží vůbec neměli, odkázali mě na nemocniční lékárny. Poblíž jsem měla jednu, na Karláku. Přijdu tam a na dveřích napsáno, že klinika zavřena a spolu s ní i lékárna.. Jak typické.

To už mě dorazilo a jela jsem načuřená domů.
Ten piercing jsem chtěla píchnout už zítra. Kulové.


A. se ještě stále nevrátila a já mám ještě týden bez ní předemnou. Začíná se mi fakt stýskat.
Jehlu asi budu muset objednat přes internet. Přišla jsem si jak nějaký feťák. Sestra mi řekla, ať jdu do nějakého centra, kde jim vyměňují špinavé jehly a stříkačky za čisté. Haha Schwester.