Červenec 2015

Nová zkušenost

23. července 2015 v 23:25 | Aries |  Deník
Jsem strašný odpůrce marihuany. Lidé z mého okolí s tím nemají dobré zkušenosti a vždy jsem pouze viděla ten výsledek jejich zkázy, kterou si právě trávou způsobili.

Jenže včera jsem si položila otázku - jak můžu odsuzovat něco, co jsem nikdy nezkusila?
Je to jako, když někdo prohlásí u jídla, že to nemá rád a přitom to vživotě neochutnal.

Tak jsme si dali s Tess a jejím přítelem trávu.
Pohodový večer.
Nelze moc popsat co to se mnou udělalo/neudělalo. Ale vždy jsem slýchávala, že tráva vám zesílí zrovna stav ve kterém se nacházíte.
No a já se naprosto utrhla ze řetězu a pouze se smála.
Jenže to nebyl takový ten normální smích. Byl to smích, kdy jsem se nemohla nadechnout a který postupně přecházel do pláče až skoro záchvatu breku a naprostého zoufalství. A pak jsem se vždy koukla na tu dřevěnou kozu (taková ta z tělocvičny, prostě tam stála) a začala se smát zase od začátku a nebyla jsem schopná vysvětlit proč se jí tak směju.

Donutilo mě to k zamyšlení, zda mi v tomto období doopravdy do pláče je. Zda jsem nešťastná a nebo zda se to ve mě jen nějak náhodně objevilo.

Kdo ví.
Alespoň mám za sebou tu zkušenost a můžu s "klidným svědomím" vesele odsuzovat dál..

Stále se držím

21. července 2015 v 22:09 | Aries |  Deník
Příznám se, zrovna nahlížím do kalendáře na notebooku, abych se dozvěděla, co je vůbec za den. Chci totiž napsat, že začíná nový týden mé "diety" a ono už je úterý. Yay!
Máte ten samý problém s dny o prázdninách?

Začínám si myslet, že vypadám opravdu lépe. Dost lituji toho, že jsem si neudělala fotku svého těla na začátku, abych to potom mohla porovnat. Říkáte si, že za týden se toho nemohlo tolik změnit, ale já se neustále koukám do zrcadla a ujišťuji se, že ty boky a bříško jsou asi fakt o něco menší.
Nebo si to budu aspoň myslet a třeba se mi zvedne sebevědomí, což by pro mě byla taky taková malá výhra.

No, dnes jsem s jídlem sice trošku zhřešila, ale stále to obsahovalo zeleninu. A večer jsem si udělala výbornou polévku dle knihy.. Takže jsem si hřích odpustila.

A. u mě bude trávit třetí noc v řadě. Doteď docela nechápu, jak na ní vydržím čekat například do půlnoci, než přijde z práce. Ale je to naše poslední noc/setkání před tím, než odjede na 14dní na tábor. Jsem na sebe fakt zvědavá, jak to nějak "zvládnu", protože mi nebude moc psát, ale občas prý zavolá.
Dost o tom pochybuji, už A. znám skoro půl roku. Budu ráda, když budu vědět, že je vůbec živá. Haha.

Hodně řešíme ten byt a nábytek a jak to všechno bude. Dnes mi bylo asi 4x předhozeno, že nemám žádnou práci a co hodlám jako dělat. Já sama nevím.
Babička mi několikrát do telefonu opakovala, ať se snažím. Tak já se tedy snažit budu!

Nejvíce mě poslední dny rozčiluje, že mi nejdou seriály online. To video se prostě nenačte. Googlila jsem jak divá, ale problém nevyřešila, asi jsem odsouzená k obstinaci.

Bylo vám dnes taky šíleně vedro? Já málem v tramvaji a autobuse nepřižila. A všude ty kožené sedačky + moje krátké kraťasy = nic moc příjemného.

Asi jsem lesba?

19. července 2015 v 14:39 | Aries |  Deník
Ten titulek je trošku krutý, ale přesně tyto slova mi zazněla v hlavě asi po 20min. filmu Bez kalhot XXL.

Šla jsem samozřejmě s A. a její kamarádkou a vůbec netuším, kde celý ten nápad - že půjdeme zrovna na hromadu striptérů, vznikl. Ale šly jsme.

Viděla jsem první díl před pár dny (originální název Magix Mike) a už ten jsem docela nedávála. Ze striptérů jsem teda vážně unešená nebyla a chvílema jsem skoro odvracela pohled, protože mi to přišlo přehnané. A to nejsem nijaký svatoušek.
Druhý díl byl pro mě ovšem ještě "horší". Vtipné bylo, že A. reagovala úplně stejně. Občas vykulené oči, plácnutí do čela, zakrytí očí nebo jen znechucený výraz.
Nejlepší byla A. kamarádka, která si film naprosto užívala - seděla s otevřou pusou v polo úsměvu a naprosto hltala plátno před ní.. a myslím, že po filmu potřebovala skoro vyměnit kalhotky.

Takže ve zkratce - polonazí, namaštění a namakaní striptéři se mnou opravdu nic moc neudělali, až jsem se začala "děsit" zda mě muži vůbec přitahují..

Pokud toužíte po svalnatých chlapech, kteří se plazí po ostatních slečnách a lítají kolem toho peníze - tak tento film doporučuji!

Změny - malé, ale přece jenom

17. července 2015 v 15:19 | Aries |  Deník
Myslím, že dnes moje tělo zažilo doslova šok. Nevím, zda jsem tu popisovala moje nadšení do sportu a tak dále, ale musí vám být jasné, že jsem jeden z nejlínějších lidí. Ale já doopravdy vyjela na kole.. Vezmeme to však popořádku.

Změna č.1
Musím něco dělat se svým tělem a tak držím 28denní program od Mančígové. Můžu jíst kolik chci, akorát záleží co jím. Proplouvám tedy prvním týdnem a zjišťuji už změny, jakože mám více energie a méně hlad. A to jsem děsný žrout.

Změna č.2
Být méně závislá na mobilu a nenosit ho po baráku všude sebou. Stává se ze mě stíhačka A., i když prostě vím, že ona nemá čas a nenapíše.. (nekoukej na ten mobil sakra!)

Změna č.3
Rozhodla jsem se sportovat. Abych tomu tělu trošku pomohla a ono mě odměnilo výsledky. Slíbila jsem si, že pokud ještě zhubnu, nechám si píchnout piercing do pupíku. Musím mít ovšem odvahu břicho ukázat.. motivace musí být!
Chci tedy konečně začít pravidelně běhat v těch krásných botech, co jsem si koupila!!

Změna
č.4
Budu jezdit s mamkou častěji na kole. Dnes ráno, jsem se jí zaslíbila a nakonec jsem zjistila, že to není tak strašné. Byla jsem 1,5h venku (což je asi můj rekord za poslední dobu - možná pár let) a bylo to super. Akorát myslím, že zítra se nezvednu z postele.

Změna č.5
Dnes jsem si ostříhala vlasy. Asi 10-15cm. Po dvou letech jsem došla k názoru, že mě to barvení na červenou už nebaví a potřebuji změnu. Takže teď na mě kouká 5cm odrost. Šílím z toho. Takže pokud si někde vydělám dost peněz, nechám si to stáhnout profesionálním kadeřníkem. Jsem zvědavá, jak dlouho tohle vydržím.

Mám pocit, že nejhorší pro mě budou ty vlasy. Protože to je opravdu běh na dlouhou trať a může to klidně trvat i několik let.. Achjo.

Zpět doma

16. července 2015 v 21:19 | Aries |  Deník
Tak jsem po dlouhé době zpět doma. Ve svém pokoji, ve své posteli.
Nevím, zda mi je tu úplně dobře. Měsíc jsem teď "žila" v sestřině bytě, ale stím je pro nějakou dobu teď konec.
Ségra se na nějakou dobu vrátila, takže já opět musím nějak sžít s rodiči.

Bude to pro mě dost náročné. Hlavně když si zvyknete na Prahu, svobodu a možnost se sebrat a kamkoliv MHD jet.

A. pracuje a nebo tráví čas s přáteli na pivu. Nezazlívám, pouze podotýkám. Není zrovna chatovací typ, haha.
Budu si muset najít nějakou činnost, abych se zabavila.
Přemýšlela jsem o malování, nebo "vylepšení" pár starých triček, které bych něčím oživila.. Většinou na ně maluji.

Musím zalarmovat moji drahou Tess, aby mě vytáhla z tohodle blázince. Prosím, zlato?

Zastavuji se nad tím, jak někteří mají lehký život. Né, že já bych ho měla těžký, to vůbec. Ale například moje sestra si ho umí užít ještě víc. Chtěla bych taky.. Mě ovšem brání finance. Budu si už muset doopravdy najít nějakou brigádu.

Nechcete někdo pohlídat děti? Ne?

5ti měsíční sen

14. července 2015 v 16:57 | Aries |  Deník
Tak trošku to sama nechápu, jak se ze samostatného tvora stal člověk/tvor zadaný. Ale stalo se a jsem za to jedině ráda.
Poslední měsíce pro mě byly jako sen, který jsem si v mých 15ti letech vysnila. V letech, kdy všichni někoho měli a já byla sama a stále jsem nenacházela to pravé. A teď jsem to našla.
Možná mě někdo štípněte.

V podstatě napůl takový samostatný tvor stále jsem. Tak jsem to vždycky chtěla. Najít někoho, kdo to pochopí. Kdo to bude mít stejně.

S A. to stejně doopravdy máme. Stále stíháme své přátele, nejsme na sobě jak dvě klíšťata, umíme spolu komunikovat a hodně věcí pochopit. A hlavně si důvěřujeme, protože to je ta nejduležitější složka, aby taková napůl volnost fungovala.

Jsem za to neskutečně vděčná. Že se mám dobře. Že mám A..


No, takže dnes je to měsíců, co mi ta potvora napsala. 5 měsíců, co mě okouzlila. 5 měsíců do jsem sebrala všechnu odvahu a šla na večerní procházku po Praze. Díkybohu, že jsem v tu chvíli nebyla zbabělá, jako obvykle jsem.

Ze všech vztahů/nevztahů jsem utekla. Doteď byl můj nejdelší vztah cca 3měsíce.
V mém aktuálním vztahu hodlám bojovat, pokud bude potřeba.

Nebojte se snít. Nebojte se hledat a doufat. I těžké časy se jednou musí proměnit v ty krásné.


Stále si řikám, že to není možné. Můj život se absolutně změnil.

DĚKUJU!

Prokletí a jiné maličkosti

13. července 2015 v 9:55 | Aries |  Deník
Po několika "málo" dnech jsem opět usedla/ulehla k notebooku a dostala chuť ohlédnout se zpět.
Nejsem si úplně jistá, zda se toho hodně stalo, ale pár událostí si rozhodně pamatuji.
Možná by se ten týden dal nazvat Konfliktním týdnem nebo Týden totální smůly na blbce.

Nevím, zda jsem vám někdy vyprávěla příběh, jak ke mě na Muzeu ze strany (slepého bodu) přišel chlap a prostě mě kopl do holeně. A ono vás to docela fakt šokuje. Já začala nadávat a než jsem se vzpamatovala, už jsem zahlédla jen záda chlapa, na kterého jsem při výstupu z metra koukala. Asi moc zle. V tu chvíli jsem se zmohla jen na nadávání a moje sestra, která má 50kg i s postelí prohlásila, že ho jde najít a zmlátit.
Ovšem kopání do Aries pokračuje.
Šly jsme s A. večer po Praze po Náplavce (kde se snad sešla celá Praha) a procházela kolem nás parta lidí v mém věku. A jeden z těch kluků do mě prostě kopl. Tentokrát zezadu, do lýtka. Opět jsem se stačila pouze otočit a zeptat se, zda je sakra normální a jeden z jeho kámošů (kterého to asi také překvapilo) na mě zavolal, že je to prostě ko*ot. Díky za slitování..
Upřímně doufám, že lidé do mě v dalších dnech kopat nebudou.

Další moje krásná příhoda je spojená s "nakupováním" s mamkou. To je tak, když si domluvíte sraz před Luxorem na hlavním nádraží. Příjdete o 5min. později a mamka nikde. Zjistíte, že mamka si doma zapomněla mobil. Tak čekáte.
Po hodině vám to začne připadat docela divné a voláte otci, zda něco neví. Táta zalarmuje sousedku, která se jde kouknout k nám, a zjistí, že mobil leží na nabíječce, ale mamka tu v bezvědomí není. Tak čekáte dál. Tady přichází na scénu můj oblíbený žebrák. Začal docela hezky - ,,Dobrý den slečno, nemáte pár drobných?" zeptal se a zkusil udělat i takové ty psí oči. Odpověděla jsem, že se omlouvám, ale že mu nic nedám. ,,Jste zlá" odpověděl obratem a odešel. Jenže já tam na tu mamku čekala ještě další hodinu. A on přišel zas. Sdělila jsem mu tedy, že se situace sakra nezměnila, a že mu nic nedám, že mám úplně jiné problémy. ,,Já už vás tedy nebudu otravovat, když jste tak lakomá" řekl mi a odcházel, jenže pak se náhle otočil, zle na mě pohlédl a skoro zakřičel ,,Proklínám tě! Budeš mít smůlu!"
Takže teď jsem prokletá. Né, že bych na takové věci úplně věřila, ale příjemné mi to také není.

Poučení z těchto příběhů? Nekoukejte zle na cizí lidi. Dávejte drobné, jinak budete prokleti.
Jo! A nikdy nečekejte na mamku 2,5h na nádraží v domnění, že se jí něco stalo. Ona si totiž vesele nakupuje..