Červen 2015

Zvláštní týdny/dny

29. června 2015 v 14:29 | Aries |  Deník
Nevím, zda to znáte, ale mám dny kdy se mi něco určitého opakuje. Abyste pochopili..

Měla jsem například týden, kdy mě oslovovali lidé tzv. Týden oslovení - zastavovali mě na ulici, něco potřebovali nebo mě třeba pán pozval na kávu.
Dále mám občas Týden nápomocný - dostávám se do situací, kdy můžu pomoct lidem - nosím kočárky, kufry, držím dveře metra nebo zvedám spadnuté věci.
Týden smůly je můj nejneoblíbenější - padají mi věci a celkově se nedaří.
Poté nesnáším Ujíždějící týden - to jsou dny, kdy zákonitě nic nestíhám a autobus, metro či vlak mi vždy ujede před nosem, minimálně 5x za týden..

Momentálně mi asi začal Týden oslovení.
Včera jsme seděli s kamarádkou po kině před Florou, kolem 22h a zastavili se u nás 3 chlapi, z něhož jeden nás zval na sex. Tyto situace naprosto nesnáším. Byl neskutečně neodbytný a stále něco mlel rusko-česky, abychom s ním šly. No samozřejmě, že jsme nešly a asi po 10min. odešli. Naštěstí.
Dnes jsem čekala na tramvaj na lavičce a oslovil mě jeden chlap v obleku, zda bych s ním nezašla někdy na kafe. Nejdřív jsem na něj koukala stylem, zda se nezbláznil. Ale pak jsem mu slušně vysvětlila, že ho bohužel musím odmítnout, že zájem nemám.
Samozřejmě je teprve úterý. Jsem zvědavá, zda další dny také nějaká oslovení nastanou.

Stává se vám to někdy také? Máte své určité týdny/dny kdy prostě víte, že vás lidé budou oslovovat, či vám všechno ujede?


PS: Teď mi došlo, že je vlastně pondělí. Lenost už mi nedovolí to celé přepsat. Omlouvám se za zmatek..

Nucená lež

19. června 2015 v 19:10 | Aries |  Témata týdne
Sedím na gauči při rodinné sešlosti, všichni se baví a najednou padne ta zákeřná otázka. ,,Tak co Aries, našla už sis nějakého kluka?" zeptá se mě přímo babička. Rychle se kouknu napravo na mamku, nalevo na otce a s mojí sestrou se setkáme pohledem. ,,Ne babi, nějak teď nikoho nehledám.." odpovím nuceně a mamka hned otevírá nové téma - o práci.
Ale visí to ve vzduchu. Ta má odpověď o které polovina rodiny ví, že není pravdivá. Protože já už jsem skoro půl roku šťastně zadaná. Tak proč lžu? Protože mám přítelkyni.

Ohlédnutí zpět za Votvírákem

16. června 2015 v 19:52 | Aries |  Deník
Stále netuším, zda byl Votvírák dobrý nebo špatný nápad. Ale asi spíš dobrý.
Nejvíc jsem se obávala cesty - narvaného vlaku. Ale vlak byl ještě v pohodě..

Byl to můj první festival, takže nemůžu porovnávat, ale některé věci snad okomentovat mohu.

I přes to únavné VEDRO, které absolutně nesnáším, jsem se snažila si festival užít. Ale moc mi to nešlo..
Voda ve stanovém městečku byla skoro nedostupná. Než se k ní člověk dostal, tak většinou došla. O Toitoikách možná ani radši mluvit nebudu, lidi prostě vždy byli prasata. (Nejsem žádná křehká květinka, ale jednou jsem se málem na té toitoice i pozvracela.)

To, že jako hlavní nealko byla v areálu Kofola, kterou A. nepije, je věc druhá haha. Já na ní ovšem přežila.
Program skupin jako takový byl super, i když jsem moc nepochopila stage od Kiss rádia, která byla snad půl kilometru od ostatních. No naštěstí jsme tu kapelu stihly.

Největší frajeři celého festivalu pro mě byli hasiči, kteří mi snad několikrát zachránili život. A to nepřeháním.
Jezdili s hasičským vozem po areálu, občas zastavili a začli na lidi stříkat vodu. A to, když se vám peče mozek a tělo (i když na sobě už máte pouze dva kusy oblečení) vám život opravdu zachrání. Začali si z toho dělat i takovou show a povzbuzovali lidi v potlesku a tak dále. No frajeři prostě!

Bohužel jsem na festivalu nevydržela do konce. V sobotu kolem 17h mi začalo být divně od žaludku (můj odpor k toitoi asi udělal své a já ani moc nejedla) takže jsme v 18h s A. jely domů. Hlavně také dost pršelo a celkově jsme neměly náladu. Avšak propásly jsme nejlepší kapely festivalu, ale co se dá dělat.

V sobotu večer jsem skoro políbila náš záchod a 4 vrstvý toaletní papír a zachumlala se do postele s pocitem, že tohle už nikdy nechci zažít.

No samozřejmě, že příští rok chci jet zas. Ale jinak vybavená, už ponaučená a snad i s vlastním záchodem a sprchou.

Doufám, že vy jste si festival užili bez úrazů a zdravotních problémů!

Votvírák - NEbezpečné dobrodružství

12. června 2015 v 9:11 | Aries |  Deník
Netušila jsem, že se opravdu překonám a nakonec na Votvírák pojedu. Ale kamarád mě ukecal a už se z toho nešlo vyvléknout, takže momentálně mám sbalenou krosnu, na hlavě mám klobouk a čekám na kamarádku.

Musím říct, že absolutně netuším, jak přežiji cestu. Jela jsem z domova do Prahy, a sotva jsem si tu krosnu nandala, měla jsem pocit, že si pomalu lehám dozadu. Stále mám ještě namožené nohy z mého "cvičení" (Jo, jsem fakt strašná a nic nevydržím.) a záda mě začala bolet po cca 5min. Netuším, kolik mám na zádech kilo, škoda, že jsem to doma nezvážila. Sotva jsem v pražském bytě krosnu ze zad sundala (odlepila) naplnila mě neskutečná úleva a poté pocit zděšení, když jsem viděla ty mokrá záda.

Vtipné je, že na takovýto festival jedu úplně poprvé, takže absolutně netuším, co a jak si mám sbalit. Když si můj batoh potěžkala máma, prohlásila, že umřu a určitě táhnu plno zbytečností.
(Řekněme si upřímně, já chtěla táhnout i cestovní scrabble na cestu do vlaku, ale nakonec jsem ho musela nechat doma.)

Takže absolutně nevím, co potřebuji a co ne. Táhnu věci i jako toaleťák, čelovku a náplasti. Hlavně mám super růžovou pláštěnku, kterou jsem už od svých dětských táborů naprosto nesnášela. A rozhodla jsem se, že pokud bude pršet, tak si vezmu žabky, protože holiny fakt nepotáhnu.

Na jídlo jsem se docela vykašlala, i když mám hromadu musli tyčinek, jednu obr Májku (Klasika!) a nějaké to pečivo k ní. Jak se znám, stejně to nesním a vyžeru ostatní. Do vlaku jsem si vzala zdravé bonbony a ještě táhnu flašku alkoholu.

Snažila jsem se hledat nějaké rady ohledně festivalu a co si vzít sebou. Moc jsem toho nenašla, takže plánuji si napsat nějaký seznam pro příště (pokud vůbec nějaké bude).

Co fakt nemám, je karimatka. Zatím mě to nijak netrápí, avšak uvidíme večer. Kamarád, se kterým možná budu ve stanu, říkal něco, že mi jednu vezme, ale kdo ví? Také jsem při cestě vlakem zjistila, že mám spacák asi do 7stupňů, takže jsem v duchu děkovala za zimní ponožky a tepláky, které jsem si sbalila

Jsem upřímně fakt zvědavá, jak tyhle dny přežiji a pokud je vůbec přežiji. Nejvíc se děsím asi záchodů a hygieny. Bože, stůj při mě.

Všem, co jedou na Votvírák - přeji nám krásné počasí a hlavně si to tam musíme užít!

Amputace nohou prosím

10. června 2015 v 16:15 | Aries |  Deník
Včera bylo zataženo, ležela jsem si tak v posteli a čekala na A..
Měla jsem až moc volného času, tak mě napadlo, že bych si mohla aspoň zacvičit, když jsem ráno nebyla běhat.
(Absolutně nechápu, kde se ve mě tyto myšlenky a nápady berou.)

A tak jsem tedy vstala, našla nějaké video na youtube a začala cvičit. To cvičení bylo dlouhé asi 15min. Takové easy cvičení. I když já na konci docela umírala.

No, abych to zkrátila.
Dnes si nemůžu skoro ani sednout na záchod.

Nohy mě pekelně bolí a doufám, že zítra už to bude v lepší, protože bych měla cvičit zase.

Jdu dnes s mamkou do divadla, tak doufám, že tam si prostě sednu a potom mě někdo z té sedačky vytáhne. Protože mě bolí jak zadek, tak i stehna a lýtka. Prostě komplet.

Takže asi takhle jsem já sportovní typ. Zničilo mě jedno 15minutové cvičení.
Jop, mám na čem pracovat..

Užívejte středu (? je vůbec středa, ztrácím přehled) a jděte se proběhnout místo mě!


(ne)Šla jsem do sebe

9. června 2015 v 13:29 | Aries |  Deník
Po "dlouhé době" jsem zas našla chvilku klidu a hlavně náladu sem opět něco napsat.
Musím říct, že začínám mít problém s penězi a s utrácením.

Bydlím teď v Praze, takže nebezpečí na mě číhá na každém kroku. Je to pro mě za trest a já mám v tomhle strašně slabou vůli. Nejvíc peněz padá na jídlo. Ale obchody s oblečením mě také nenápadně lákají dovnitř.
Taková nejšílenější návštěva obchodu, kterou jsem teď prožila, byla návštěva v Hervis sportu.
(Abyste pochopili. Jsem nejvíc antisportovní typ, co existuje. Jediné, co můžu jsou míčové hry, při kterých se spíš stojí. Běžet mě v životě vidělo jen pár vyvolených lidí a nikdy jsem žádný sport neprovozovala.)

Takže myslím, že už jen to, že jsem do toho obchodu vstoupila, byl úspěch. S kamarádkou jsme tam strávili asi hodinu. A nejvíc vás asi šokuje, že jsem si koupila boty na běhání.

Jo, fakt.
Aries a boty na běhání.

Nevěřila jsem, že tuto větu vůbec někdy napíšu.
No, takže jsem si dovezla boty domů, jsem z nich nadšená. Hned jsem psala mamce a kamarádkám a ty se mi samozřejmě vysmály. Nic jiného jsem ani nečekala.
(Vysmály se mi samozřejmě v právu. Trvalo týden, než jsem je vůbec znovu obula a dokonce vyšla ven.)

Ale já nakonec doopravdy šla běhat/chodit! Byla jsem včera, vstala jsem v půl šesté a šla se ráno proběhnout po "tiché" Praze. Všude byl ale poměrně klid a hlavně jsem potkala asi tak 4lidi.
Samozřejmě jsem hned neběžela. Myslím, že by mě to zabilo.
Našla jsem si začátečnické typy, jak se rozběhat, nebo spíš rozchodit a pomalu víc a víc přidávat běh. Takže jsem si zatím udělala takovou 30min procházku, což mi ale vůbec nevadilo a docela se mi to i líbilo.
Bohužel dnes je celý den zataženo a do té zimy mě nikdo nevyžene. Ale asi až A. bude ráno spát, tak se vykradu z postele a půjdu se zase projít.

Četla jsem, že většina lidí si běh po nějaké době doopravdy zalíbilo a běhají rádi. Trošku doufám, že to tak bude i u mně. Potřebuji se sebou něco udělat.

Sportu zdar a užívejte ty slunečné dny!

Nedostatek času

5. června 2015 v 19:12 | Aries |  Deník
Je to zvláštní, ale od té doby, co jsem v Praze, tak otevřu notebook skoro jednou do týdne. Proto je také minimum "článků" a informací z mé strany.

No, co vám budu povídat. Nemám čas a mám se krásně!
Nevím, jak blog budu zvládat během prázdnin..